Slavíme 1 měsíc!

Dnes je nám přesně 1 měsíc. Už jsme šikovní pejsánci.

Máme zuby - ostré - umíme kousat. Máme nožičky - 4 - umíme chodit. Máme ocásky - dlouhé - umíme s nima vrtět. Máme očka - krásná - koukáme na svět. Máme hlásky - zvučné - umíme štěkat. Máme maminku - zmoženou a vyhublou - stále se o nás krásně stará. Máme člověčí mámu - už se měsíc nevyspala - pěkně nás rozmazluje. Máme velkou bednu - má padací dvířka - už z ní chodíme na průzkum. V komoře je barel s granulemi - plný - i my z něj dostáváme příděl.

Dovedností už ovládáme nespočet. A ty nejlepší kousky stojí určitě za zmínku...

Tak třeba naše sourozenecké hry. Rychle uchopit do tlamičky nebližší ucho (ne vlastní!), stisknout zoubky jako jehličky, udělat krůček vzdat a pořádně škubnout hlavičkou. Paráda! Protivník většinou nemá šanci a jen zoufale naříká. Nevýhodou celého je, když je nářek napadeného moc intenzivní. To pak přijde člověčí máma a vytahá nás za kůži na krku. Nebolí to, ale kazí to zábavu a moment vítězství je pryč.

Docela sranda je také granulková vsuvka mezi kojením. Člověčí máma nám dávala první dny granulky namočené, ale to nás příliš nenadchlo, blemcalo se to a jak to bylo v mističkách, špatně se nám to jedlo. Tak změnila taktiku a začala nám dávat suché granulky nasypané na talířku(částečně také proto, že jsme si na ní začali trénovat zoubky). To je jiná zábava. Teď se do toho dá skočil, sednout, lehnout, pěkně se to kutálí a jak pěkně se na tom trénují zuby! Moc toho ještě nesníme, mlíčko od mámy je pořád lepší,  ale jako hra je to prima :-)

Zatím ne moc zvládnutou disciplinou je opuštění bedny a průzkum volného terénu. Možností je během celého dne neomezeně, ale překážek také. Už jenom se odhodlat pro výlet do neznáma. Další velkou strastí na cestě za svobodou jsou ona padací dvířka - je to dlouuuuuhá cesta po šikmé ploše (rychlejší by přeci bylo vyskočit přímo ven na zem, co na tom, že je to 10 cm vysoko). Venkovní terén také zrovna neoplývá přívětivostí - je studený, klouže a vůbec není měkký, takže když nás nožky neudrží, pořádně si natlučeme. Proto se zatím spíše držíme zpět a pozorujeme svět z otevřeného vchodu. Jen Kliďas, ten se nebojí. Už má perfektně nacvičenou trasu z bedny do vedlejší klece, kterou obývá Borinka s Tirinkou. Chodí tam Borinku pokoušet a testuje dospělácké hračky, jako je tenisák a velké provázkové uzly. Ale nic se nebojte, my ostaní to taky časem zvládneme.

Další specialitou, obzvláště některých z nás, je noční pláč. No co, však člověci čekají mimino, tak ať trénují, ať si zvykají, že nebudou mít v noci klid. Naprosto ideální je zkoordinovat se s malou Aničkou. Pak je výsledný efekt nejlepší. Abyste tomu rozumněli: stále ještě jsme kojeňata, i když už na granulovém příkrmu, a proto se v noci budíme na mlíčko. Máma Tirinka příjde, nakojí a jde si zas po svých (nespí s námi, protože už nás má plné zuby, hlavně její bříško). Toto se odehraje většinou rychle a v tichosti. V momentně, kdy máme plná bříška, přijde naše chvíle. No přeci nebudeme pokračovat ve spánku, když je třebas 1 hodina v noci! Noc je mladá, bříško plné, to volá po aktivitě. Jenže ouha, vchod do bedny je zavřený, všude tma, ticho, všichni spí. To by se nejeden malý psík začal bát, a co teprve, když se bojíte ve čtyřech. Musíte uznat, že pláč je v tu chvíli oprávněný a na místě. Vlastní máma nás má na háku a tak nezbývá nikdo jiný, než ta druhá, člověčí. Ani byste nevěřili, jak snadno se dají člověci vycvičit! Stačí 5 minut intenzivního nářku a v tu ránu je světlo, čilo a hlavně mazlivo a teplo. Bedna se sice neotevře, ale kdo by kam v noci chodil, že? :-D Takové pořádné pomazlení na kulatém bříšku je v tu chvíli úúúúplně nejlepší. Co na tom, že když se tahle akce zopakuje 3 - 4 za noc, je už člověčí máma unavená a tudíž nevrlá, remcá a pomazlení je jen kratičké? No a když to dobře načasujeme a dožadujeme se svého přídělu lásky asi tak 15 - 20 minut po stejné akci, kterou předvádí i malá Anička... Dospělý bígl by na nás byl zajisté velice hrd, neboť stupeň nerudnosti a únavy člověčí mámy v takovém případě roste geometrickou řadou a je téměř jisté, že další ráno bude úplně zničená, tudíž pány situace a vítězi v boji o svrchovanou nadvládu nad domácností budeme zase my (a malá Anička, která se jeví jako výborný spojenec). Jen si, prosím, nemyslete, že naši člověčí mámu nemáme rádi a proto ji takhle trápíme. Naopak! To je z čisté a nefalšované bíglí lásky! Vždyť by se přece jinak nudila ;-)

Aby to dnešní povídání nebylo jen o lumpárnách, přidáme i holá fakta.

Váhy v 1 měsíci věku: A1 - Křikloun - 2010 g; A2 - Buřtík - 2230 g; A3 - Kliďas - 2030 g; A4 - Holčička - 1450 g

Máme za sebou první odčervení - odpor jsme nekladli, bo jsme nevěděli, o co jde.

Zdravotní stav a kondice u kluků jsou evidentně výborné. S Holčičkou už je to trošku horší. Má stále zakalená očička a zálomek na špičce ocásku. To ji vyřazuje z chovu. Jinak je to ale velice živé a čilé štěně a má se k jídlu a ke všem aktivitám stejně, ne - li lépe, jak ostatní pupíci.