9 týdnů

Omladina nám oslavila 9 týdnů života. Už je jich plný byt, i když je jich o jednoho méně. No a protože stále hledáme nové páníčky, trošku více tu poodhalíme zákoutí povah našich špuntů.

Buřtík: je z nás stále největší a nejbaculatější. A podle člověčí mámy i nejkrásnější, hihi. Je celý po mámě Tirince, hlavně co se vzhledu týká. Ta velká bílá lysinka na hlavičce mu dává naprosto neodolatelný a nevinný výraz. Jeho stavba a medvědí tlapičky napovídají, že to nebude žádné tintítko a že z něj vyroste statný a silný Bíglík. Je to mazel každým coulem, kdykoli má možnost, uvelebí se v člověčím klíně a nechá se drbat a mazlit až do usnutí, nemá rád samotu. Také už se u něj začíná projevovat pravá bíglí povaha: žravost! :-D Snaha sežrat cokoli, co se ocitne v dosahu se zatím dá zastavit rázným "fuj", ale bude velice záležet na vytrvalosti a autoritě nových páníků, jak moc se jim podaří tuhle vlastnost potlačit. Také už začíná vymýšlet lupmárny typu: "kousnu člověčí mámu do zadku a rychle uteču, to je sranda" nebo "rychle vyčurat do koberce a ještě rychleji pryč, ať mne u toho nechytí". Bohužel, člověčí máma není žádné ořezávátko a tak to většinou Buřtík slízne pořádným vykrákáním za kůži na krku, když se to opakuje po několikáté za den, tak i plácnutím novinami nebo lepačkou na muchy. Ale zase až tak moc mu to nevadí :-D To se pak, pacholek, urazí a sedí někde v koutku a dělá smutné oči. Za chvíli se přijde pomazlit a vymyslí zase něco nového.  A určitě to není žádný peciválek! Venku běhá jako o život a vůbec je hodně aktivní a živý a je na něm vidět, že má vyloženě radost z pohybu a ze života. Na druhou stranu se u něj zatím neprojevují dominantní sklony, "nediskutuje" při pokárání a i sourozencům se spíše v souboji podvolí. S tímhle psíkem se rozhodně nikdo nemůže nudit a věřte, že s věkem to bude ještě lepší. ;-)

Žabáček (původně "Křikloun"): si své nové jméno vysloužil svou oblibou ve skákání. Kdykoli na kohokoli nebo cokoli. :-) Někdy se zdá, že tenhle štěňuch snad ani není Bígl. Jídlem sice nepohrdne, ale nevrhá se na ně a ani člověčí mámě neutrhne ruku, když rozdává kousky sušeného masa (což se o sourozencích rozhodně nedá říct). Dokonce si bez nějakých protestů nechá jídlo od ostatních štěňat sebrat! Je neuvěřitelně klidný a rozvážný, více méně pořád vyčkává, co vymyslí ostatní a pak se možná přidá ke společné srandě. Má rád společnost a také se velice rád mazlí. Člověčí mámě ze srdce rád okusuje ruce, až to někdy zabolí a vyslouží si šťulec. A velice, velice nemá rád obojek a vodítko. Stačí, když má obojek na dohled - to se schová do kouta a dělá, že se ho to vůbec netýká :-( Je docela fuška mu onu věc připnout kolem krku. Neobejde se to bez souboje a Žabíkova nářku. Proto moc obojek zatím nepoužíváme, aby k němu nezískal vyložený odpor a strach. Možná by u tohohle chlapíka stálo za zvážení používání postroje. Jinak by se dalo říct, že je ze všech štěňat asi nejčistotnější, venku (i doma) nejdřív kadí, nejdřív hlásí potřebu a když už musí konat doma, tak to vždycky "komentuje" a očividně mu to není po chuti. Jedinou nectností se zdá býti jeho záliba v botách, která se začala projevovat v podstatě v momentě, kdy s nimi přišel poprvé do styku. Krade je z botníku a pak s nimi prchá po bytě a snaží se si do nich alespoň jednou pořádně kousnout, než mu budou odebrány :-D Žabuch momentálně čeká na rozhodnutí jedné moc sympatické rodinky z Chrudimi. Tak mu držme palec, aby je jeho kouzlo uchvátilo na tolik, že by mu poskytli nový domov. Takové páníky by svým psím miminům totiž přála každá člověčí máma!

Rory (Holčička jako jediná má už své definitivní jméno): o té by se dal napsat román. Je to náš Benjamínek bez šance na uplatnění v chovu. Co téhle malé slečně chybí na zdraví a velikosti, to bezpečně dohání na houževnatosti a vytrvalosti. Do jídla je jako drak (kvůli onomu sušenému masu už člověčí máma zakusila, jak bolí regulerní kousnutí i s kapkou krve), granulky papala jako první a kouše je s vehemencí sobě vlastní. Po Klíďovi je to štěně s nejsilnější osobností. Má snahu být ve smečce dominantním členem a dává to také dost hlasitě najevo, pokud jí není vyhověno. Na ostatní si dovoluje, i přes to, že ji velikostně a hlavně váhově hravě předčí. Louže chodí doma dělat zásadně do kuchyně nebo pod jídelní stůl (pokud se jí to povede), protože člověčí máma pak běsní jak uragán (a nějaké plesknutí novinami nic neznamená - po novinách se dá ohnat). Brášky i mámu Tirinku tahá za ušiska až pláčou a vůbec žádnému psovi ze smečky nedá nic "zadarmo". Zase se ale rychle unaví a když usne, to je páni koncert :-D Takhle nechrápe ani člověčí táta po 5 pivech. Jinak je to moc šikovná holka. I přes to, že její očička nejsou v pořádku a vidí zřejmě dost mizerně, tak už se všech štěňat nejlépe reaguje na přivolání jménem a vůbec je taková, že se venku stará, kde má člověčí mámu a drží se v bezpečné vzdálenosti na dosah.. Celkově vzato z ní bude více než plnohodnotný člen naší smečky ;-)