8 týdnů

Dlouho jsme se neozvali s novinkami. Člověčí máma se všem příznivcům a čtenářům omlouvá, ale za poslední měsíc toho na ni bylo nějak moc a tak naše pokroky a úspěchy nasávala jako houba a teď si konečně našla chvíli vám je předat. Takže..

..za ten měsíc jsme moc vyrostli, už nejsme žádní malí špunti, ale pořádní Bíglíci! Máme za sebou očkování i očipování a tudíž i první výlet k panu veterináři. Jízda autem nás tedy příliš nenadchla :-( poblinkali jsme se a byli jsme z toho celí nervózní. Nakonec ale vše proběhlo hladce a my jsme byli stateční a ani jsme moc neplakali.

Člověčí máma už nás bere na čurání a bobek ven a tak jsme objevili nové možnosti. Především jsme se zdokonalili v běhu. Páni, ve volném prostoru, to je teprve něco! Občas sice ještě nožičky neposlouchají úplně na 100%, ale kdo někdy nezakopne? Také je tam spousta zajímavých věcí: auta, pod která se dá schovávat; tráva, listí, jablka a jiné pochutiny, co se dají sežvýkat a pozřít. Pohybuje se tu nepřeberné množství nových tvorů počínaje cizími člověky, přes jiné psy, kočky, ptáky a konče hmyzem. Jediná nepříjemnost pojící se s venčením venku je pekelný vynález zvaný obojek a vodítko. Kdo tohle vymyslel, ten by teda zasloužil za uši! Kolem krku vám připnou pásek s očkem a k němu přidělají provázek o žalostně malé délce, konec provázku pak drží člověk v ruce. A vy se můžete zbláznit, když se snažíte dostat dál, než kam sahá ten zatracený provázek :-/ Nějak nám není jasné, k čemu je tohle vlastně dobré, ale člověčí máma je dost odhodlaná k tomu, aby nás přesvědčila, že je nezbytně nutné vzít tahle mučidla na milost a naučit se s nimi žít. A tak trpíme a učíme se.

Vzhledem k tomu, že už jsme velcí a máme velice ostré zoubky, které se výborně hodí ke kousání granulek, naše vlastní máma nás v podstatě zavrhla a už téměř úplně odmítá nám dát pít mlíčko. Neseme to dosti nelibě a tak se, pokud člověčí máma dovolí, vrhneme na Tirinku jako smečka dravých šelem a snažíme se ji přemoci početní převahou a vybojovat si ještě poslední zbytky mateřské lásky a péče. Většinou to končí varovným chycením za tlamičku nebo krk a výhružným vrčením a ňafáním naší mámy a poté jejím útěkem ke člověčí mámě a s její pomocí do bezpečí klece. Do té klece se snažíme dostat od té doby, co jsme začali dobývat svět, ale bez větších úspěchů. Bydlí v ní Borinka a před námi se v ní schovává i naše máma. Je to výsostný prostor pro dospělé psice, které vládnou schopností udržovat si pelech v čistotě a nemají až tak moc náladu na naše hry. No co, naše bedna je stejně větší a je vystlaná kartonem, který se nádherně kouše, trhá a vsákne naši občasnou loužičku, je celá ze dřeva, které se dá kousat a její plné stěny nepropouštějí průvan a tak je nám v ní teplo a útulno. Ale znáte to: zakázané ovoce nejlépe chutná :-)

Jako odrostlá štěňata už se také pilně snažíme naučit se osobní čistotě a tak jsme pochopili, že pelech je na spaní a ne na čurání. K tomu jsou přece procházky ven na trávu. Pro případ, že to naše kulatá člověčí máma s námi ven nestihne, máme u dveří nachystanou záložní plínku. Ještě se nám, v zápalu hry, stávají nehody i mimo plínku, ale pro tyhle případy má člověčí máma v pohotovosti kýbl s vodou a mop. A ten mop opravdu stojí za to, se občas "netrefit" ;-) Je to prima houbovitá věc na tyči, nasáklá vodou se savem, co děsně štiplavě zavání a člověčí máma s tím jezdí po podlaze sem a tam a utírá naše loužičky...no a my se za tím honíme a děsně nás to baví.

Také se u nás za tu dobu vystřídalo dost návštěv, co nás přišly oblažit svou pozorností, pomazlit nás a pohrát si. Jenže to byly všechno návštěvy naší člověčí mámy, co byly zvědavé na krásné štěníky, ale neměly zájem si nás přivlastnit. :-( Copak jsme tak málo krásní, roztomilí, šikovní a k zulíbání, že se o nás nepřihlásí žádný nový hodný páníček? Naše člověčí máma je sice prima, ale ta už má svoje 2 dospělé psice a tak nějak se rozhodla, že s ní zůstane i Holčička..ale je to jasná feministka, zajímají ji jen ženské! A my kluci, bychom se přece jen radši pustili máminých sukní a začali žít život po svém :-) Tak vás prosíme, bíglomilní člověci, přijeďte se na nás podívat, zamilujte si nás a pak si nás odvezte domů. Žádnému chlapovi totiž nesvědčí, když zůstává dlouho pod vlivem mámy..